O lyžích jsme ve škole snili už dlouho. A když se nám lyžák podařil zařídit i s odvozem autobusem, tak jsme štěstím plesali, až se hory otřásaly… ale Vesmír nas miluje jako mistry improvizace… bohužel nebo bohudík?
Takže…když nakonec s lyžařskou školou domluvený termín nevyšel, asi den jsme mysleli, že žádný lyžák nebude. Dostat se z Hnízda s cca 40 dětmi kamkoli, je vždy nadlidský výkon.
A v tom přišel opět geniální nápad: děti na vlek dojdou pěšky (cca 1,5 km), lyže jim tam dovezeme, posbíráme rodiče - jako dobrovolníky a pojmeme to jako lyžovačku:))))
Šílenější logistiku jsme tady už dlouho neměli! Děti každý den poctivě šlapaly ve sněhu na vlek a zpátky. Autem jsme vozili malošky. Rodinných příslušníků na vleku byla hromada a děti jsme odpoledne nacházeli po škole spící a šťastné!
A když už nás Vesmír opět vyzkoušel, jestli hozenou rukavici zvedneme, dal nám za odměnu i to nej počasí, které jen umí vykouzlit!
Sněhu, lyžím, snowboardům, modřinám zdar! Zase za rok! A to už bychom mohli dostat i ten autobus, což?
Velký dík všem - akčním radostným organizátorům tohoto pěšozájezdu!
----------
Očima Honzy Macury,ml. - staršího bráchy, který s námi tři dny lyžoval
Ahoj
Jako první bych rád popsal, jak na mě působil pobyt ve škole Hnízdo, kde jsem strávil 3 dny. Pokud bych srovnával Hnízdo s normálním školstvím, Ikdyž program byl volnější než bývá “prý”. Byl bych menší chodil bych tam taky.
Zázemí je super je tam všechno a ten výhled ráno i večer je top. Nejvíc se mi na škole líbí prostor kdy se dítě může volně vyjádřit, aniž by se mu ostatní smáli. Hlavně je ale rozvíjeno co se v životě může hodit a využít, ať už stránky: kreativní, tvořivé, umělecké, o životě, vztazích atd. Takže pokud to bude číst někdo z dětí, tak vidíte za co můžete být rádi. Bo v normální škole podle osnov je na tohle defakto nulový prostor. A ještě bych rád zmínil super kuchyni od Simči + mamky. Jednoduchá jídla a chutnaly mi, byl jsem rád, že byly hlavně bez masa, bo nějaký týden už nejím maso, takže se to šiklo
Co se týče lyžáku, myslím si, že nemohl dopadnout lip, děcka si to užily, dospělí myslím taky . Když zhodnotím snowboarďáky, tak většina na tom v životě defakto nestála a pondělí ke konci nebo ráno v úterý už jezdili na velkém vleku. Líbilo se mi, že postupně se přidávali další a další a chtěli se to naučit. Každé z dětí zvládlo udělat oblouk i na vnitřní stranu, což je obtížné, když začínáte, tak vám ten snowboard celkem zrychlí. Taky bez problému úplně ladně sjížděli všichni sjezdovku x krát od vrchu až dolů. Super taky bylo, že i z těch co už uměli a chtěli se ještě zlepšit, tak se dojeli sami zeptat. Jsem rád, za to, jak to zvládli. Pomohla dost Veru na svahu, bo dětí co se učilo bylo hodně. Díky
Díky patří všem, co se podíleli, jinak by se nic nezorganizovalo. Každý v tom má nějakou zásluhu. A za mě jsem rád, že jsem tam mohl být, fakt jsem si to užil a klidně bych si to rád zopakoval
Máma Andrejka Ryšková - 3 dny s námi lyžovala
... naše děti jsou tým...! A to bych vyzdvihla ze všeho nejvíc – opakovaně jsem viděla situace, kdy starší napomenul mladšího, bez nadávek, bez urážek, věcně a mladší uposlechl(a). Starší mávali na mladší, dávali si bez rozdílu věku na vleku placáka, vzájemně se motivovali. Mladší měli velkou snahu dorovnat se starším, ke kterým vzhlíželi. Nezaznamenala jsem za celou dobu jediný spor mezi dětmi! Neskutečné...❤
Jo, a klobouk dolů před nimi, že ráno přicházeli pěšky a v poledne opět pěšky odcházeli. Myslím že 3 hodiny lyžování v měkkém těžkém sněhu jsou docela fyzicky náročné a i tak to dali... Super.
